Minule při  procházce ulicí Politických vězňů, dříve Bredovské, založené Karlem IV. jako Andělská, dle jeho dvorského lékárníka Angela z Florencie, jsme krátce navštívili jen nádvoří nejkrásnějšího neorenesančního paláce v Praze. Palác č.7 si z barokního přestavěl železniční podnikatel Ján Schebek. Stavěl mu ho 1870-73 František Havel (který barokní budovu zbořil), dle projektu Ignáce Ullmanna. Vznikly tak luxusní byty, později na konci 19.století využívána jako rakousko-uherská banka. Po 1918 tu bylo první československé Min.financí a zároveň ČNB. V 50.letech byl palác využíván jako Ekonomický ústav ČSAV, dnes Národohospodářský ústav AVČR. Nádvoří vytváří arkádové chodby, které již známe. Tentokrát vystoupáme po tříramenném kamenném schodišti s litinovým ozdobným zábradlím do tzv. „lunetového sálu“, který zdobí 10 maleb Viktora Barvitia mj.Ullmannova zetě, znázorňující příběh prarodičů barona Schebka, vše v pompejském duchu: původní tapety, lustry, okna, dveře, kachlová kamna a obklady stěn. Palác obsahuje další sály, chodby a schodiště s toskánskými sloupy, troj až pětibokými výsečemi. Při přechodu do sousedního „přátelského“ paláce železničního magnáta Františka Ringhoffera si povšimneme nejen nádherných vrat s mřížemi, ale po stranách zvenku dvojice nik se signovanými plastikami Josefa Wágnera (alegorické postavy ženy a muže 1929-32), které již zaplatila vlády 1.republiky. Přicházíme k sousedovi Ringhofferovi č.5. Pro Ringhoffera palác stavěl opět Ullmann a Havel. Palác není tak bohatě zařízen, jako Schebkův, ale obsahuje cennou secesní přestavbu podnikatelem Františkem Kavalírem 1914-20. Oslní nás osmiúhlá hala s proskleným stropem na místě dvora, výrazně modernizována ve tylu 1-republik. art deca arch. Fr.Šnajder + Jan Stocker. Interiér zdobí nejen originální fresky 4 fresky, alegorie průmyslu, obchodu, stavebnictví a architektury, ale hlavně dívčí akty nad čelným portálem vestibulu od Jana Štursy. Dnes celé přízemí vyplňuje nejmodernější kantýna v Praze, kde se na chvíli posadíme.   50,-