BARTOLOMĚJSKÁ ULICE - architektura od středověké prostituce k moderní policii   23.8.2016   
V našem působivém klubovém pojetí vycházky projdeme, poznáme a procítíme ulici - dnes Bartolomějskou. Navštívíme řadu budov jak máme rádi, dozvíme se historii, architekturu, osobnosti.... Nemineme opravdu žádný dům, abychom se nepokusili do něho vstoupit. Záměrně se nebudeme věnovat tendenčním detailům jako cely pro výslechy STB, nebo středověké zbytky opevnění, ale objasníme si proč navštívíme sv.Bartoloměje od Dienzenhoffera a kongregaci šedých sester, které od 15.stol. měli za úkol moderovat prostituci v této původně Hradební ulici. Nejstarší ženské řemeslo do této části přivedli Lázně řádu Křížovníků již za Karla IV., pod vzdálenou dnešní kavárnou Slávie. Projdeme mimo jiné i domy č.10 a 12, které představují vrchol funkcionalistické architektury a dokonce navštívíme i zamřížovanou kobku vězení z doby ředitelství rakouské policie a mnoho dalších. 
Začneme v barokním domě, kde zemřel slavný libeňský primátor a Sokol, JUDr.Podlipný. Přestože v některých domech se dochovaly architektonické detaily na dobu CK pořádkové policie a četnictva, moderní prvorepublikový styl do ulice vstoupil největší budovou ředitelství na Perštýně č.11, ve stylu českého kubismu, 1922-25 Alois Dryák. Ve stejném domě za rohem Bartolomějská 14 , se československý národní styl odlišil od ostrého kubismu, aby dokonale skryt hlavní odd. kriminální policie ČSR.
Protější „jezuitská klášterní strana“ od zrušení Josefem II. obsahuje nejen kostel sv.Bartoloměje (fresky od Reinera), ale Vysoké učení technické (dnes ČVUT, Fakulta dopravního inženýrství). Dávnou historii puritánské ostrahy „šedými sestrami“ připomíná kino pro pamětníky (původně refektář a v polovině 19.století taneční sál Českých buditelů) a Hotel Konvent se sochami světců, schovaných na dvoře.  
Vyvrcholení funkcionalistické architektury však představují domy č.10 a 12 od B.Kozáka 1935, které dnes obsahují nejen hlavní místnosti k výslechu, ale také mnohá „příruční vězení“v podzemí. V těchto místech se ulice mírně lomí, což způsobila pro 20.stol. nevýznamná, ve dvoře přežívající středověká fortifikace.
Ještě na rohu ulice Bartolomějské a Karolíny Světlé nám dnešní postmoderní hotel Thalia od slovenského arch. Ivo Nahálky v podzemním baru připomene zamřížovanou kobku vězení z doby ředitelství rakouské policie (původně empírový styl) a od 1918 Ředitelství pražských vodáren s vodárenským muzeem, které se nedávno přestěhovalo do Podolí.
Po složitých peripetiích vyjednávání s nejrůznějšími složkami policie, vstoupíme jen do těchto dvorků : nádvoří Konventu, parkovací dvůr ČVUT s pohledem na dílo Dienzenhoffera, vnitřní „výslechový“ dvůr s věznicí a středověkou věží, mezi místními nazývaný vodárnou, ale v podstatě jde o nedávno opravenou fortifikační věž z 13.stol. Pokud se podaří návštívíme parkovací dvorek policie mezi domem v Bartolomějské 7 a v Konviktské 10, ale zaručeně je jistý původně Poštovní dvůr, dnes rušná restaurace s pohledem od pavlače na funkcionalismus.
Pouze budova Bartolomějská 7 je od svého postavení 1937 (pražský, německy hovořící architekt František Hruška, m.j. autor Nového Berlína v Holešovicích/ dlouho známá veřejnosti jako Policejní zdravotnické středisko s poliklinikou.
Funkcionalismus v této budově se proměnil na mezinárodní okachličkovaný styl, jako většina pražských zdravotnických středisek a poliklinik. Dokonce úzkou Bartolomějskou ulici prosvětluje po celý den slunečným svitem ze dvora. Po vstupu do této budovy nás slunce do západu neopustí, neboť budova je uvnitř více skleněná, než betonová. Pokud někoho budou zajímat budovy předválečné tajné policie, tak musíme blok obejít do dnes přepychových, modernistických hotelů v ulici Konviktské. Architektonickou revoluci bezohledně moderní si však na závěr objasníme ostrým přechodem od „elektrických obytných domů“ 1938 pro policejní důstojníky a na neorenesanční paláce, s výmalbou generace Národního divadla při ústí Bartolomějské do Poštovní ulice, dnes ulice Karolíny Světlé. 50,-  PRAGOS KLUB + ing.Stěnička

NÁZEV odvozen od kostela sv. Bartoloměje, který zde 1726-31 na místě staršího kostela postavili jezuité.
Nejstarší název Benátská získala ulice od chudé čtvrti v těchto místech a podle stejnojmenného vykřičeného domu Benátky. Od konce 14.stol. do počátku 18. stol. nesla jméno V Jeruzalémě nebo Jeruzalémská, protože právě na místě veřejného domu založil Husův předchůdce Jan Milíč z Kroměříže 1372 Nový Jeruzalém, školu kazatelů a útočiště kajících se žen.Dnes jsou ve stejných místech budovy policie. Po Milíčově smrti získali místo cisterciáci. Středem Jeruzaléma byla kaple Máří Magdalény, kolem níž byly ubytovány kajícnice i kněží. Po 1660 vybudovali zde jezuité konvikt, internát pro bohaté šlechtické synky. Rozsáhlý objekt sahá až do sousední ulice, která je po něm pojmenována Konviktskou. V té době říká se dnešní ulici Bartolomějské Horní Konviktská, od 2.pol. 18. stol. platí dnešní název Bartolomějská. Když byl roku 1773 za Josefa II. jezuitský řád zrušen, sloužil konvikt jako tiskárna, skladiště i jako koncertní a společenský sál. 1798 vystoupil zde Ludvig van Beethoven, v roce 1830 byla zde varhanická škola, na níž studoval A.Dvořák. 1840 konal se zde první český veřejný ples, událost národního obrození, 1862 tančila se zde první Česká beseda, jejím iniciátorem byl mladý Jan Neruda. 1863  vystupoval zde Richard Wagner. Po 1945 bylo zde umístěno studio loutkového filmu, které proslavil malíř a režisér Jiří Trnka. Na stavbě kostela sv. Bartoloměje, který při konviktu 1731 vystavěli jezuité, se významně podílel Kilian Ignác Dientzenhofer 1689-1751.  1773-1854 byl kostel zrušen a obnoven pak jako řádový kostel Kongregace Šedivých sester, které se uvolily k ošetřování nemocných. 1989 získal řád Šedivých sester klášter, konvikt a kostel zpět do svého vlastnictví. Dnes je v objektu mezinárodní penzión Unitas a z Konviktské vede vchod do Konvikt clubu. Dientzenhoferova unikátní stavba kostela, jejíž průčelí je obráceno do dvora, je opravována z prostředků nadace anglického královského šlechtice prince Charlese. Svou architekturou je zajímavý dům č.13, který je od vlastní ulice oddělen úzkou Průchodní uličkou, která vede na Betlémské náměstí. V domě zemřel 1924 pražský primátor a první starosta České obce sokolské Jan Podlipný.
VĚZNICE Bartolomějská zřízena 1947 jako věznice uniformované Národní bezpečnosti, od 1952 Útvar výkonu vazby Praha I, po dalším vývoji byla 1963 zrušena. Věznice původně o 20 celách měla 1950 kapacitu 120 vyšetřovanců (ovšem počátkem 50.let činil stav běžně 300 - 350 osob), 1954 byla kapacita zvětšena na 250 osob, stále byla přeplňována a životní podmínky vězňů byly velmi ubohé. Mnohdy na cele stavěné pro 12 vězňů namačkáno až 45 osob, vězni byli nuceni pro nedostatek místa spát často na zemi, někdy dokonce i v sedě. Potřebné léky si museli kupovat sami, pokud neměli peníze, nedostávali léky žádné. Vycházky byly jednou za týden.Věznice sloužila vazbám krajského velitelství StB Praha, kriminální ústředně, jako soustřeďovací stanice pro Tábory nucených prací i pro výkon krátkodobých trestů.Ve věznici, která se stala pojmem, zažili seznámení s StB a jejími vyšetřovacími metodami desetitisíce občanů
NÁLEZ FRAGMENTU fajánsové nádoby v podobě sovy z Bartolomějské ulice www
DALŠÍ FOTO Z VYCHÁZKY od Lenky Peštové www

Server Error

We're sorry! The server encountered an internal error and was unable to complete your request. Please try again later.

error 500